Malá Fatra, dokonalé ráno na hřebeni - bkfoto

Přejít na obsah

Hlavní nabídka

Malá Fatra, dokonalé ráno na hřebeni

Dokonalé ráno na Stohu

Malá Fatra dokonalé ráno na hřebeni Stohu

Ikdyž v z názvu to moc nevyplývá, ale pohoří Malé Fatry patří spíše mezi rozlehlejší území. Dělí se na dvě části. Severní, kde se nachází vrcholy jako je Rozsutec, Stoh, Chleb, Kriváň, Malý rozsutec a jižní část, která se táhne od Strečna přez Martinské hole až k jedné z nejzajímavějších hor na slovensku kterou je zvláštně vysunutá skála u Fačkovského sedla Kľak. Nejnavštěvovanější a nejznámější je ovšem ta první část. Od mé první návštěvy, ještě v době školního věku jsem si ji zamiloval a rád se zde vracím. Tentokrát ovšem s fotoaparátem v ruce. Asi nejpřitažlivějším a tak trochu osamoceným vrcholem je Velký Rozsutec se svou nadmořskou výškou 1610m n.m. Možná by si někdo řekl nic zvláštního, na slovensku je přece takových skalních vrcholů více. Jenže zde oči turisty nemohou opominout vedlejší kopec pojmenovaný Stoh. Jedná se totiž o úplně jiný typ hory tyčící se podobně jako Rozsutec do výšky 1609m n.m. (tedy o jeden metr má méně). Právě zde směřovaly naše kroky v lednu roku 2014.
Je pátek večer, konroluji předpověď počasí. Vypadá to dobře. V okolí po sněhu ani památky. Letošní zima je dosti chabá a tak milovníky sněhu to samozřejmě táhne do hor. Ani tam sice situace není příznivá. Na vrcholech Beskyd dokonce pršelo. Přesto oslovuji několik kamarádů, kteří by byli ochotni vyrazit semnou. Snažím se je přesvědčit, že vše vyjde ikdyž jistotu sám nemám. Na mou sms pak nakonec reaguje kamarád a skvělý krajinářský fotograf Tomáš Huczala s tím, že vezme svou přítelkyni a společně si užijí krásné ráno, které na vrcholu tak přesvědčivě slibuji.

Fajn, moc mě to potěší a běžím přichystat vše potřebné pro zajištění ranního komfortu až budem na vrcholu. Nahoře nesmí chybět ověřená dávka horké kávy. Doplnění energie, v podobě chleba se šunkou, po výstupu na kopec pak pomůže zlepšit náladu. Samozřejmě kontrola fotovýbavy, dobití baterií a příprava prostoru pro uložení snímků je samozřejmostí. Těším se na ráno. Tentokrát není třeba vstávat brzo. Je leden. Stačí vyrazit něco málo před pátou hodinou ranní, abychom byli na kopci před svítáním kolem 7:30.
V autě po ránu panuje fajn nálada. Těšíme se na nové zážitky. Díky všudy přítomné mlze je tma jak v pytli a my jsme samozřejmě zvědaví jaké podmínky budou na vrcholu. Pravděpodobnost, že se dostaneme nad mlhu je dosti vysoká. Za jízdy občas zahlédneme několik hvězd což je dobře. Říkame si jen aby teploty vydržely pod nulou alespoň pod vrcholem. Je to ovšem trochu loterie. Počasí nemůžeme poroučet. Po hodince jízdy necháváme auto zaparkované ve Štefánové, odkud plánujeme pomalu vystoupat na vrchol Stohu.

Stoupáme. Ikdyž je kalendářní zima, stezka tomu nenapovídá. Všudy přítomné bahno ztěžuje výstup. Už abychom byli alespoň v lese. Noc je klidná a nad námi se po chvíli objevují nádherně jasně zářící hvězdy. Je tedy jasné, že vzduch nad mlhou je krásně čistý. Jenom stále si klademe otázku kde že je ten sníh, který by se nám k focení zimní horské krajiny tolik hodil. Najednou se z mlhy vynoří Rozsutec. Vrcholek je posypaný dávkou čerstvého sněhu a celý září pod měsíčním svitem. Nádhera. Takto jsem jej ještě neviděl. Tento pohed zůstane v mé paměti opravdu dlouho. Žene nás to dál na vrchol. Jenže sníh stále nikde. Nenacházíme jej ani na rozcestí Medziholie, ve výšce něco málo přes 1150m n.m. No nic. Neztrácíme naději a pokračujeme ve výstupu. Nad sedlem o několik výškových metrů výše se naštěstí začínají objevovat první zbytky sněhu. Máme dobrý čas a tak není třeba spěchat.

Před východem slunce na Malé Fatře
Před východem slunce

Tentokrát budeme mít štěstí a zachytíme nad vrcholem Rozsutce, ještě před svítáním i několik hvězd. Měsíční svit je ovšem hodně silný a tak není možno pořídit efektivní fotografie. Focení noční oblohy budeme muset odložit na příště. Vrstva sněhu s přibývajícími metry postupně narůstá. Od 1350m n.m. je již trvalá sněhová pokrývka. Máme z toho velkou radost. Nejen to. I zde v noci padal místo deště sníh. O několik metrů výše se dostáváme nad hustou mlhu a před námi se objevuje famózní pohled na vzdálené vrcholy Tater, Velkou Fatru nebo osamocené vrcholy Babí hory či Pilska. Není nic lepšího než tyto chvíle dobře zaznamenat. Pomalu svítá. Vedlejší, níže položený vrchol Osnice se nám občas odhalí a na čas zase schová. Vrcholem se přelévá hustá mlha. Pulzuje stále nahoru a dolů. Svým tvarem připomíná z moře pravidelně se vynřující velrybu. Neskutečná podívaná. Mlha se valí kolem vrcholů někde rychleji, jinde pozvolna. Navíc málo kdy člověk zažije, v zimním období, na hřebeni teplotu kolem bodu mrazu a doslova bezvětří.

Hledám místa na focení. Nemohu si nechat ujít snímek pohoří Vysokých Tater tyčící se nad hustou mlhou a říkám si, že tam na druhé straně se určitě ve stejnou dobu nachází taky několik odvážlivců, kteří si přivstali jako my a teď si užívají té nádhery s námi. Vždy jsem si přál pořídit snímek vrcholu Rozsutce v zajetí mlhy, jenže tentokrát ikdyž to vypadalo slibně to nevyjde. Mlha se stále nechce přehoupnout přes sedlo. Hledím tedy na opačnou stranu směrem na východ. Napravo nelze opomenout nádherný pohled na celé pohoří Nízkých Tater. Z mlhy stoupá dým z fabriky v Ružomberoku. Připomíná „utopenou“ civilizaci nacházející se někde pod hustou mlhou. Bedlivě očekávám východ slunce a přeji si aby se v dáli náhodou neobjevil malý mráček, který často a velmi rád zastíní slunce v ten pravý moment. No a on se nám tam objevil. Co se dá dělat. Ani dnes nemůžeme přírodě poroučet. I tak je to neobyčejné ráno, které zůstane v naší mysli na mnoho let.

Po východu slunce

Po nafocení několika snímků ranní atmosféry usedám na pohodlnou karimatku, kterou si vždy pro takové momenty nosím sebou. Minimální váha závaží mi vždy zajistí maximální pohodlí. Dnes stojí zato natočit i kus videozáběru. Mlha se neustále valí přes stále více odhalených okolních vrcholků. Mohl by vzniknout působivý sestřih. Nechávám pracovat fotoaparát na několika místech, po dobu několik minut. Mám to štěstí, že nás míjí první turista a tak využívám situace a dělám dlouhý záběr jak hezky stoupá na samotný vrchol. Nám nezbývá než abychom ho po chvíli následovali. Pokračujeme tedy na vrchol Stohu, pak na Poludňový Grůň, odkud sestupujeme k chatě Na Grůni a dále posledním sešupem dolů směr parkoviště ve Štefánové. Shodujeme se na tom, že výlet byl více než vydařený. Sedáme do auta a loučíme se s tímto nádherným koutem slovenska. Těšíme se na příští návštěvu.

Před východem slunce
 

BKfoto

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky