Malá Fatra, v krajině sněhu-druhy den - bkfoto

Malá Fatra – v krajině sněhu
druhý den

Jak jste se již mohli postřehnout v první části článku. Potěšen skupinou fotografů z Ostravy, která zavítala na Malou Fatru ve stejném období jak já, potěšen situací, rychle usínám po celodenním pobytu na hřebeni. Užívám si příjemných podmínek v chatě i když na povale jak se na Slovensku říká není zrovna nejtepleji. Nedá se to srovnat se situací, která zde byla před několika léty, kdy místnosti pod střechou ještě nebyly dobře odizolovány a při větším větru vnitřní prostor raz dva profouklo. Co pamatuji, noc se zde táhla díky mrazivé zimě pak celkem dlouho. Kvalitní spacák, který jsem si před časem pořídil, místnost plná lidí, tentokrát vytváří příjemné i když husté prostředí. Díky veselé skupině kolegů usínám tentokrát s pozitivními myšlenkami. Ihned plánuji na které vyhlídnuté místo se po ránu vydám. Na chvíli intenzivně přemýšlím, ale pak mě přemůže únava a usínám. Ráno nesmím hlavně nic zapomenout nebo přibalit do báglu nevědomky nějakou cizí věc. Všichni jsou totiž rozloženi kde můžou. Místo je zde využito opravdu do posledního centimetru.

Teď už nevím komu dříve zazvonil budík, ale ráno je tu a natěšeni vyskakujeme z rozehřátých spacáků. Úkol zní jasně. Rychle a tiše si sbalit všechny věci a vystřelit na čerstvý vzduch, který je v místnosti za těch několik hodin pěkně hustý. Všechno jde hladce, po chvíli je sbaleno. Teď dát pozor abych na někoho nešlápl. Pár jedinců dorazilo zespoda poněkud v pokročilém čase. Povedlo se a jsme venku.

Obloha postupně mění barvy. Fantastická podívaná. Počasí vyšlo na jedničku. Na sněhu se odráží sytě modrá obloha. Nad Tatrami krásně žloutne, pak rudne. Po několika minutách se objevují první paprsky slunce. Vítr prohání průsmykem jemnou mlhu tvořící se v údolí. Nádhera. Paprsky slunce krásně prosvítají mlžný opar a tím vzniká famózní podívaná - dokonalá scéna. Díky mrazu není jednoduché tady stát, ale v ten moment člověk jakoby zapomíná na promrzlé prsty. Paprsky slunce jsou předzvěstí krásného dne. Jsem vděčen Bohu za tyto momenty. Za to jak vše dokonale stvořil. Posilují vnitřního člověka. Navozují člověku tak důležité pozitivní pocity a naději.

Všem je jasné, že bude hezky. M ovšem čeká plánovaný návrat domů. Dolů se mi ovšem nechce. O prožitek bych se ale na druhou stranu velmi rád podělil s ostatními doma. Navíc se mi povedlo vytvořit i několik působivých snímků ze kterých mám velikou radost. Jedním z nich je snímek člověka sestupujícího z Kriváně na pozadí nádherné ranní scény. Už jsem pomalu balil stativ, když jsem ho zahlédl jak sestupuje dolů. V rychlosti jsem opět vše pevně zaryl do sněhu a ihned nasypal na kartu několik snímků. Již delší dobu jsem totiž snil o takovém nestrojeném přirozeném snímku s člověkem a teď to vyšlo. O to více jsem za něj rád. Povedlo se.

Vzhledem k mrazivým podmínkám a promrzlému tělu jsem se pak rychle  musel trochu rozhýbat a zahřát. Zajímalo mě jak si paprsky pohrávají se svahy Malého Kriváně, kde slunce zasvítí o něco později. Zmrzlé prsty už nedovolily pracovat s fotoaparátem a tak jsem se jen kochal skvělými ranními výhledy.
Dole u lanovky jsem se pak ještě potkal se kolegy co fotili na Chlebu. Přišli s nepořízenou a totálně promrzlí. Na vrcholu Chlebu vítr foukal tak silně, že nebylo možné se dostatečně soustředit na focení a vychutnávat si skvělou ranní atmosféru.

No nezbývalo než se rozloučit s vrcholy a pomalu sestoupit do údolí. Vzhledem k tomu, že lanovka je v provozu snad až od 9h volíme pomalý sestup svahem dolů. Využívám promrzlé sjezdovky. S nasazenými mačkami je to pohoda. Bez nich by to tady nešlo. To by byl asi pěkně rychlý sešup dolů který by určitě skončil špatně. Loučíme se s kolegy slovy „Zas někdy příště na vrcholu“. Už se těším.

BKfoto