Výstup na Pilsko - bkfoto

Výprava na Pilsko - zima

Jako každá výprava, vždy je důležité prvotní rozhodnutí někam vyrazit. Následuje pak volba cíle. Rozeslání SMS s plánem a samozřejmě volba dopravy. V případě takové výpravy připadá v úvahu samozřejmě jen vlastní automobil s dostatečnou zásobou benzínu, kterého nebývá v nádrži nikdy moc.
Kolem 17h, kdy analyzuji podmínky a plán dojdu k názoru, že má oblíbená hora – Pilsko (1557m n.m.), bude tentokrát ideální volbou. Není to samozřejmě náhoda. Kde jinde člověk najde zajímavé prostředí, drsné horské prostředí a fantastické výhledy na okolní vrcholky Vysokých Tater, Nízkých Tater, Malé Fatry nebo sousední Babí hory.
Sbalit fotografickou výbavu, připravit svačinu, pár zlotých do kapsy, několik hadrů na převlečení, naimpregnovat obuv, vytáhnout hůlky a termosku pro přípravu čerstvé kávy. Zkontrolovat standartní výbavu batohu (lékárnička, výbava první pomoci, nůž, čelovka a několik dalších drobností). Jediná zapomenutá věc by mohla zkomplikovat zdárnost výpravy. Na kopci člověk nemůže čekat pohodlné podmínky a tak přibalím i druhou bundu. Meteorologové hlásí větrno což je nemilá zpráva. Za takových podmínek člověk vydrží na kopci bez pohybu jen několik minut. Čekání na východ slunce přitom může trvat i několik desítek minut. Zbývá nastavit budík a co nejrychleji skočit do postele. Jak to již ovšem bývá, připravit vybavení a všechny potřebné věci mi zaberou o něco více času než jsem čekal.

Z kamarádů zrovna nikdo nemůže, co se dá dělat. Opět se budu muset do temného lesa vydat sám.
Je 1h, 45min. Zvoní mi budík. Natěšený, s čerstvým adrenalinem v krvi vstávám z postele. Není to jednoduché, ale vidina možnosti být za dobrých meteorologických podmínek nahoře na kopci mě žene kupředu. Oblékám připravené teplé oblečení, připravím kafe, hodím do báglu připravenou svačinu z lednice, beru foťák, boty a hůlky. Sedám do auta a vyrážím. V místním kulturním centru doznívá ples. Slyšet ještě doznívající hudbu. Z akce odchází poslední lidé. Brzy i tady zhasne světlo. V uličkách míjím taxíky rozvážející do svých domovů poslední opozdilce. Krátkou zastávkou na čerpací stanici oživím obsluze noční průběh směny. Cesty jsou prázdné. Bylo by fajn, pokud by tento stav zůstal i přes den. Profrčím Jablunkovem. Zde je situace obdobná. Poslední lidé se potácejí ulicemi. Pomalu se dostávám k hraničnímu přechodu s Polskem.  Je zde ticho. Na polské straně stoupám stále výše směr vrcholový bod pod Ochodzitou odkud je nádherný pohled na většinu obydlí v údolích. Na vrcholu míjím známý hotel a sjíždím zpět dolů do Milówki. Pokračuji trochu komplikovanými zkratkami směr Sopotnia Mala a Jeleśnia, kde se napojuji na hlavní tah z Zywce na Oravu. Za několik minut jsem v Korbielowie. Zde panuje dokonalá dovolenková nálada. Svítí světla, reklamy s různými relaxačními aktivitami. Adrenalin stoupá. K parkovišti zbývá jen několik stovek metrů. Brzy zastavím a vydám se dostupnou stezkou na vrchol.

Na parkovišti  mě překvapí skupinka lidí stojící u karavanu, užívající si noční atmosféru s nádhernou hvězdnou oblohou. Vedle parkuje auto se dvěma skialpinisty. Cestou se řítí nahoru jeden odvážlivec. Takovou situaci jsem za ty roky co jezdím na kopec ještě nezažil. Kdo ví jak to bude tentokrát na vrcholu. Zřejmě tam nebudu sám. Beru věci a vyrážím na kopec. Čelovku ani nepotřebuji. Výstup je příjemný, v zimních podmínkách jde i bez ní obstojně držet směr. Stoupám po sjezdovce, která se ve spodní části spíše nevyužívá, jelikož zde většinu sezóny není dostatek sněhu. Na vrchol je to něco přes dvě hodiny. Volím pomalé tempo. Sílu je třeba dobře rozvrhnout. S každým krokem směrem nahoru přibývá na obloze hvězd. Občas zastavuji a pozoruji tu krásu. Měsíc nesvítí a tak jsou k pozorování oblohy dobré podmínky. Famózní podívaná. Co teprve na vrcholu. Zhruba v polovině doháním člověka co vyrazil přede mnou. Evidentně na mě trochu vyčkává. Po chvíli se zdravíme a na vrchol pokračujeme společně. Dovídám se několik informací o místních podmínkách. Náš společný zájem o dokonalý ranní zážitek nás žene stále k vrcholu. Kondičně je na tom líp a tak mám co dělat abych vydržel. Nad chatou(http://www.halamiziowa.pl/) nacházející se zhruba ve výšce 1330m n.m. O několik výškových metrů výše další skupinka osob s čelovkama. To bude nahoře asi veselo. Trochu se trápí se sněžnicemi. Je zřejmé, že zrovna vyrazili z chaty. Jak se později dovídám, jedná se o členy fotografického pleneru organizovaného nějakým fotoklubem z Polska. Za pár minut se ocitáme na vrcholu. Podle všeho jsme v pravý čas na pravém místě. Východ bude parádní. Jediné co brání dokonalosti je silný vítr nepřetržitě vějící kolem 15m/s. Volíme dočasný úkryt za jedním z nádherně omrzlých stromů dokonale obaleným sněhem. Rychle převléknout propocené triko je jedinou a účinnou ochranou před promrznutím. Je jasné, že budu muset aplikovat rezervní bundu a další oblečení co jsem si nabalil do zálohy. Tady se bedá mluvit o tom, že vítr věje. Je to pořádný fičák. Dvojí rukavice jsou nutností. Dostatečné tělesné teplo je jednou z podmínek pro dobré soustředění a pohodlné focení východu slunce. Cítím se dobře a tak jdu najít vhodné místo. Nejsem zde poprvé. Jdu na ověřené body, kde je pravděpodobnost pořízení snímků, které se mi líbí. Vzhledem k množství sněhu je tentokrát vše trochu jinak, ale po chvíli místo nalézám. Zdá se mi optimální. Do východu slunce zbývá necelá hodinka.

V dáli začínám pozorovat rozbřesk. Obloha v dáli začíná pomalu rudnout. Díky dokonalé modré obloze je celý kopec včetně stromů nádherně obalených do sněhu nádherně rozzářen do modrých barev. Je čas pořídit několik snímků okolních obyvatel Pilska. Nádherný to pohled. V dáli Malá Fatra, vrcholky Velké Fatry, Nízkých Tater. Vše jako na dlani. Chtěl bych pozastavit čas. Uvědomuji si jakou mám výsadu být na tomto místě. Přemýšlím nad dokonalostí stvoření světa. Vše co vidím mi jen potvrzuje jak je Bůh dokonalý. Líbí se mi myšlenka, že  všechna ta krása byla stvořena pro nás. Probouzí se ve mně vděčnost a nezbývá než děkovat.

Pozoruji nádherné obrysy Tater s rudým pozadím. Nejsem ovšem schopen situaci zachytit. Silný vítr a mráz dokáže výměnu objektivu opravdu znemožnit. Volovec v Roháčích, Lomničák ve Vysokých Tatrách či Havran v Beliankách. Vše jako na dlani. Parádní podívaná. K tomu postupně měnící se obloha. Dole pod kopcem září pouliční osvětlení oravských vesniček. Nalevo osamocená Babí hora. Nad oravskou přehradou lehký zimní opar. Pro zahřátí hledám další vhodné kompozice pro východ slunce a přemýšlím, kde asi vyjde. Tentokrát by to mělo být už nalevo od prvních vrcholů což se nakonec i potvrdilo. Obloha pokračovala v barevné hře. Od modré, fialové, rudé až po žlutou se zářícím sluncem. I když do Tater to není daleko, prvně se objevila lehká záře na vrcholcích Tater a pak vykouklo i pro nás. Nádherný moment pro zachycení situace. Exponuji a zaznamenávám tento moment. Parádní scéna. Možnost zachycení fotoaparátem se v ten moment počítá na vteřiny.

Těším se ovšem ještě na jednu věc. Každý kdo jednou vylezl na kopec a čekal, než se objeví slunce, zná ten hřejivý pocit po jeho vykouknutí. Vzhledem k čisté obloze bylo jasné, že hřejících paprsků si budeme moci vychutnat ten den dostatek. Vzhledem k větru nebylo možné na vrcholu setrvat celou dobu, ale stálo za to se na vrchol k večeru zase vrátit. Ten den jsem strávil procházením se po vrcholu celkem 7h a pořídil i několik snímků zapadajícího slunce. Výlet byl tedy opravdu vydařený a ani na chvíli nejsem naštvaný, na zvoníci budík v 1:45, kdy jsem ještě nevěděl přesně, co mě ten den čeká.

    Večerní situace byla opět dokonalá. Slunce zapadlo za obzor velmi rychle a zanechalo za sebou opět dokonalý barevný koncert. Člověk stojí na vrcholu neustále zmítaným proudícím větrem a stejně v dálce se nemůže vynadívat na dech beroucí atmosféru. Celé spektrum barev měnících se na obloze. Záře pomalu slábne. Moment, který je možné jen stěží fotoaparátem zaznamenat a tak na nějakou dobu zůstane dobře zapsán v mé paměti.  

Návrat domů po náročném dni byl příjemný. Plný dojmů s vědomím, že si odnáším i několik záběrů o které se rád podělím s kamarády byl pozitivní.